Malé ohlednutí zpět aneb jak vznikla současná 6. smečka vlčat



15.03.2008 (17:50)

Malé ohlednutí zpět aneb jak vznikla současná 6. smečka vlčat



Za každým vzniklým oddílem stojí jeho otec, autor myšlenky, která přivedla skautský ostrůvek na svět. Doba musí vždy dozrát ke změně, musí tu být však někdo, kdo si to jako první uvědomí.

Když se na jaře 2006 formovali noví Havrani, bylo vše krásné, protože nový rok přinesl novou sílu kolínským skautům, po letech se obrátila tendence a počty členů stoupaly. Za náborem dosud nevídaných technik a za velkým jarním úspěchem stál John (Ing. Jan Hora). Brzy po opojení bylo však jasné, že budoucnost není až tak růžová. Vznikaly dva odlišné směry, dva pohledy na budoucnost skautského oddílu. Jelikož byli mladí Havrani ve věku raných vlčat, k životu se postupně propracovala idea vytvoření druhého oddílu – Havráňat. Měl to být oddíl, který by připravoval kluky na vstup do skautů, měl to být oddíl, který by spolupracoval s Havrany, měla to být smečka vlčat. Ten, kdo prokopal prvním vlčatům 1. střediska po pěti letech cestu, byl opět John. A ta smečka, o které si můžete číst v následujících řádcích, měla stát právě na těchto nových žáčcích, plných chuti do učení a skautingu.

Když tak přemýšlím o délce mého historického pojednání, začínám váhat. Vezmu-li to rychle a krátce, dozví se všichni, jak to bylo, zůstane však mnoho událostí, které budou navždy zapomenuty, mnoho jmen, která by už nikdy neměla se skautingem nic společného, zapadne prachem. Není asi nikdo, kdo by měl z této doby pečlivé zápisky a věděl, co se dělo, jak se situce každým dnem měnila. Vezmu-li to rychle a krátce, už se asi nikdy nedokopu k tomu, abych se vrátil ve vzpomínkách zpět a začal psát znovu. Také je možné, že zapomenu ještě více věcí, než jsem zapomněl doposud.
Rozhodnuto, pustím se do toho zeširoka a popíšu dějiny tak, jak si zaslouží být popsány, vyrůstala-li v nich budoucí generace. Mnoho generací prvnímu středisku uteklo, je to citelně znát právě nyní. Ročníky 96, 97, 98 a 99 už jsou jeho pevnou součástí, tak ať vědí, kde se vzaly...


Krok za krokem


Listopad, prosinec 2005



John svolal zbylé Havrany na první schůzku. Byl to pro nás zlatník, nikdo netušil nic o jeho vztahu k Havranům. Proč? Lehká odpověď, nikdo nám o tom nikdy nevyprávěl. Také se blížily komunální volby a někteří z nás to brali jako nějaký volební tah, ale nikdo tomu úplně nerozuměl. Kdo všechno tedy přišel Johna poslouchat? Byl tam Téčko, byl tam i Subotaj, Malopérák, Blochin, Koláček, Radim, Vítek, Pérák, byl jsem tam já. A o co šlo? O to, že výše jmenovaní byli prakricky jediní členové Havranů. Muselo se to změnit, ale my jsme byli moc hrdí a nikoho mezi sebe nechtěli pustit. Vznikl první spor: pokračovat v pevných kolejích a koukat se, jak vymíráme, nebo jít za reformátorským cizincem. Dilema rozdělilo oddíl na dva tábory a část oddílu odválo pryč. Ti, co zůstali, chtěli zkusit něco nového, cítili, že je nutná změna.
Začal se plánovat nábor.


21. 1. 2006 Den D



Byl to pátek a děti z prvních, druhých, třetích i čtvrtých tříd 7. ZŠ netrávily odpoledne v družině, 7. skautský oddíl Havrani pro ně připravil program v tělocvičně a v krytu. Asi dvě stě dětí dostalo bonbon a letáček s činností oddílu, asi dvě stě dětí dostalo následující úterý závaznou přihlášku do skautingu, byla to vstupenka na první schůzku. Všem jsem ho osobně předal. Výsledek byl úžasný. 17 chlapců a 9 děvčat odpovědělo kladně a rozhodlo se přijít mezi nás. To byl výsledek asi zatím nejúspěšnějšího náboru v Kolíně.



Legendy, na kterých stojíme



Martin Zoubek: dalo by se říci, že je prvním havráněcím odchovancem a prvním novým členem Havranů ze září 2006, nejel na první tábor, ale jako jediný měl po táboře chuť dál skautovat, vysloužil si přezdívku Krteček
Jakub Wasserbauer: Kuba, Hérečka, smutné je, že na něm čtaři měsíce mezi námi nenechaly žádnou stopu, jednou jsme ho načapali, jak nám hazí petardy do oken, škoda, že tak oboustraně kazí hezké vzpomínky
Martin Procházka: Atlasák, byl jeden z největších pilířů své generace, odešel po táboře 2007, zlákal ho botanický kroužek, rok byl šestníkem zelené šestky, byl první
Jan Tvrdý: Stegy, současné nejstarší Havráně, šestník modré šestky
Lukáš Malý: přišel na dvě schůzky
Daniel Hampl: byl na třech schůzkách
Jiří Zrůst: tak ten se jen přihlásil, ale nikdy nepřišel
Jakub Horníček: taktéž
Petr Dlouhý: Novas, současné Havráně
Josef Šindelář: Myky, současné Havráně, podšestník zelené šestky
Dominik Čučka: chodil až do tábora, prázdniny ho zlomily
Tomáš Musil: současné Havráně, podšestník Modré šestky
David Kováč: Číro, současné Havraně, dnešní a v pořadí druhý šestník zelené šestky
Daniel Szkandera: přišel na tři schůzky, dodnes nevím, proč odešel, pamatuji si, že když jsme se učili podání levice a pozdrav, uměl to jako první
Ondřej Moc: chodil až do tábora, byl ze všech nejmladší, za ty 4 měsíce jsem ho pouze dvakrát promluvit
Dalibor Krátký: první novodobý šestník Jelenů, dal přednost florbalu, ve funkci ho střídal Krteček
Bohumil Malíř: Bobo, první novodobý šestník trpaslíků, bobo byl členem již před náborem, přišel kdysi v pradávnu po akci Hrátky na sněhu, sám se rozhodl, že nebude chodit, je to zajímavý človíček, už v deseti letech z něho byl velký obchodník
Žaneta Zborníková
Aneta Protivínská
Simona Jandáková
Eliška
Petra Potměšilová
Alena Pospíšilová
Denisa Pospíšilová
Aneta Hoznauerová
Zuzana Malinová



Únor 2006



Ve SKIPSu se konaly tři informační schůzky pro rodiče všech kolínských dětí, byly to tři po sobě jdoucí středy počínaje 1.2. Zájem nebyl takový, jak jsme předpokládali, v součtu přišlo asi 10 dětí s tatínkem a maminkou. Některé z nich projevily zájem a doplnily řady nově vzniklých Havranů. První schůzka začala skautskou dráhu všem jmenovaným klukům a děvčatům. Byla to rovněž středa ale 8.2. Od této chvíle až do poslední červnové probíhaly všechny schůzky v krytu. Půjčovala nám ho zdarma 7. ZŠ a pan ředitel Strejček. Za to mu patří obrovský dík. Kluci byli ve věku vlčat, holky ve věku světlušek, a tak i program vycházel ze Stezky vlčat a Cestičky světlušek. Surikaty se jmenovaly dívky a tvořily družinu uvnitř oddílu Havranů. Problém však byl v tom, že nikdo neměl s výchovou vlčat žádné zkušenosti. Stezka byla opora, ale znali jsme tolik, co jsme sami učili. Kdo chodil na schůzky a vedl? Blochin, Koláček, Pérák, Radim, Anka, Pája, Kachna a Míša a já. Během zbytku skautského roku se udály dvě zásadní změny a z nich vzešla další. 1. Vznikl 1. dívčí oddíl Surikaty. 2. Vznikla 6. smečka vlčat Havráňata. A co z toho vzešlo? Havrani byli na pokraji vyhynutí, měli všehovšudy 5 členů.


O vzniku Surikat



Asi samy Surikaty neznají přesné datum svého založení, jisté však je, že to bylo na jaře. Do nábora jsme žili ve strachu z limitu 13 - ti členů pro existenci oddílu, to už jsme nyní nemuseli. Když jsme tehdy posčítali dívky v Havranech, bylo jich dohromady přesně 13. Doba byla plná nadějí, vše kvetlo a ani počet členů se podle předpokladů neměl snižovat, spíše naopak. A tak bez jakýchkoli dramatických událostí, celkem klidně vzhledem k vývoji situace, vznikl 1. dívčí oddíl Surikat. Vedoucí byla jmenována Vanda (Vanda Králová), která byla už od září 2003, kdy společně s Ankou a Pájou přišly k nám, rádkyní družiny Surikat. Fakticky oba oddíly fungovaly společně, měly společné schůzky, ikdyž v oddělených místnostech, společné výpravy. Měly také společnou administraci, společně sháněly kroje a všechno ostatní, co bylo nutné pro dva začínající oddíly. Stejně jako předchozí nábor, tohle byla starost má. Program však připravovaly holky samy. Tahounky byly a doteď jsou Anka, Pája a Kachna.


Proč vznikla Havráňata?



Na to existuje asi jednoduchá odpověď. Naši nováčci byli převážně z prvních tříd, a tak věkem odpovídali úplným vlčecím nováčkům, nikoli skautům. Zbylé vedení Havranů stále žilo ještě jinak, názory na výchovu se různily. Chtěli jsme být nezávislí, chtěli jsme si zvolit vlastní cestu a kluky vést tak, jak bylo podle nás správné. Jako vlčata se žlutými šátky, stezkami a rukávy plnými trofejí. Havráňata se nezrodila za míru a klidu jako Surikaty, padlo více ostrých slov, řešilo se více problémů. Důvod byl jednoduchý: Odchodem 12 - ti nováčků a dvou vedoucích byli Havrani na pokraji konce. Vznik smečky si připomínáme k 1. 7. 2006, k prvnímu dni tábora.


A co potom?



Za vše, co bylo potom, vděčíme v první řadě jednomu člověku – Mirkovi Beránkovi zvanému Vlk Akéla. Měl s námi trpělivost a všechny středy podzimu roku 2006 strávil v havráněcí klubovně, aby nám trpělivě pomáhal s vlčaty, aby radil, jak na ně, jak vymyslet co nejlepší program. Zkrátka nám pomohl zakořenit pravou smečku vlčat, kam budou chodit kluci rádi a kam se budou těšit. Programem se nám dařilo všechna vlčata udržet, ba přicházeli a stále přichází i nováčci.
Co ovšem není stále stejné, jsou stavy činovníků. Za projektem smečky jsme zprvu stáli pouze dva. Obelix jako vůdce oddílu a já jako vůdce smečky. Ještě na konci tábora 2006 se naše řady rozrostly o Koláčka, který správně viděl ve vlčatech svou budoucnost . V podzimních měsících se o stejném přesvědčil i Blochin. A takto se scházíme dodnes.


Přídavek



Jak si stojí zbylé dva dětské oddíly našeho střediska. Surikaty stále stejně, vychovávají světlušky a správné holky. Havrani se z nelehkého postavení vydrápali a dnes bylí necelé dvě desítky členů. Návaznost funguje, jak má. Smečka Havráňat vychovává vlčata, která spějí ve skauty pro oddíl Havranů. Prvním odchovancem smečky bude Stegy. A to bude velká událost, takže hlavu vzhůru, Havráňata své první krůčky zvládla a nadechují se ke sprintu za světlou budoucností. Čekají nás závody, tak se podíváme, jestli nám okres ještě stačí…


Přídavek přídavku aneb situace v červnu 2008



A podívali jsme se. Okres nám nestačí, Havráňata totiž ze základního kola postupují do krajského, takže měsíc červen je měsícem prvního velkého úspěchu naší smečky. Co se nám ještě změnilo? Činovnickou základnu posílil Honza, mladý a nadějný jedlík, který pochází z České Lípy, skautuje už deset let. 5. 7. se chystáme na náš první samostatný tábor - na hrad Pecka. Máme za sebou podobnou velkou akci - Hory 2008 na Marušce v Lužických Horách. Mezitím vším naše první velká generace dospívá v pořádné kluky, finišují třetí třídu a těší se na svůj nejlepší vlčecí rok jako budoucí čtvrťáci. Tolik k nedávné historii smečky.


Bouřlivé jaro 2009 a smutné odchody



Nejprve bychom měli doplnit zásadní informaci k předchozímu odstavci. Na krajském kole ZVaS 2008 se nám zadařilo. Zelená šestka získala bronzovou medaili, modrá skončila ze všech 16 vlčecích hlídek pátá. Zkrátka jedna generace došla svého vrcholu.

Čas plynul a fakticky dvoučlenný činovnický tým byl unavený. Po tolika letech spolupráce se zákonnitě objevily první problémy a neshody. Na jaře 2009 přišel problém největší a situace vygradovala až k odchodu Koláčka. Koláček posílil řady Havranů a skautuje stále dál. Smečka se s ním rozloučila tak, jak se patří na vedoucího, který zde strávil roky - sněmem a Velkým vytím. A tak v březnu 2009 byl ve smečce opět Vokin a 14 vlčat.

Naštestí se přesně v tu dobu pohnula vlna dalších věcí, a tak to v tomto stavu nevydrželo ani týden. Jenda se vrhnul do práce s velkou kuráží a přivedl ke smečce navrátilce Radima. Radim byl Havran už od základní školy, poslední dva roky měl pauzu a když nyní cítil, že by měl opět chuť na skauting, zavítal k Havráňatům.

Smutné jsou odchody. V září se přehnízdilo hned 9 páťáků. Z Havráňat do Havranů přešli Číro, Michal, Myky, Jirka, Tomáš, Tim, Pospa, Poty, Pirát. Novas skončil bohužel úplně. S ex-vlčaty jsme se loučili za přítomnosti zhruba 50 návštěvníků našeho dvora. Když tomu přičteme oba oddíly, mohlo být na místě 80 lidí, což je už pěkný hlouček. Na dalších sekcích záložky Smečka (Kdo je kdo, Zelená, Modrá), můžete prohlížet tváře odchovanců.


Rok 2009/2010 - nová krev, nové vyhlídky



V září jsme spustili nábor obřích rozměrů. Spolupracovali na něm Havráňata a nově vzniklé Veverky. Veverky se tímto stávají rojem světlušek, vede je Anka a Kachna. Surikaty se mění na odddíl skautek. Tímto máme výchovné kategorie střediska kompletní, chybí snad jen roverský kmen. Zpět k náboru. Byl úspěšný. Přišlo cca 20 dětí, 10 chlapců, 10 dívek. Článek o výsledku se objevil i v novinách, stejně jako čtení o Přehnízdění a Velkém vytí.

Smečka sestává tedy ze staříků Tryskáče, Brumíka, Tétéčka a Šíši a z deseti nováčků. Jména a karikatury přineseme až po první prosincové schůzce, kde se bude uzavírat doba tří měsíců, kterou mají nováčci na splnění Nováčka.

Kromě vlčat se změnil i činovnický tým. Nová sestava vypadá takto:

Vokin - vůdce smečky, 20
Blochin - stálice, 20
Jenda - snad čerstvý čekatel, 17
Radim - čekatel, 18
Pecka - čerstvý činovník, který ještě nebyl nikdy skaut, zlákal ho k nám tábor, kde s námi strávil týden a moc se mu to líbilo, 15

Troufám si tvrdit, že je tímto vyřešen letitý problém, že za dvojici Vokin + Koláček není náhrada. Mladí činovníci se vrhají do výchovy nováčků a vše pokrauje dál. Díky za to! Plán personálních změn je do budoucna takový, že v září 2010 už bude nový vůdce smečky a ten starý se stáhne do ústraní a posune k novým úkolům. Třeba do Odboru vlčat a světlušek :-)



90. léta a vlčata v našem středisku podle Lukáše



V novodobé historii skautingu se v našem středisku objevuje smečka vlčat už podruhé. První pokus o zavedení tradice je již 14 let starý (ten druhý je náš). Tehdy se uvnitř oddílu Havranů formovala 7. smečka Vlků. Jak se níže dočtete, vlčata se však v Kolíně scházela ihned po revoluci od roku 1990, činnost umlkla kolem roku 1999 a obnovena byla vlastně až námi - Havráňaty. Chcete vědět, kdo ji ta léta vedl, koho smečka odkojila?

Příspěvek má formu rozhovoru. Odpovídá Lukáš Kašpar - vůdce smečky z let 1994 - 1998. Ku prokázání významu tohoto období, uvádím jména těch, které přilákal program právě této smečky a kteří jsou činní i dnes. Patří sem Blochin, Pérák, Koláček, Červenáček a Vokin.

Kolem roku 1996 se v 7. oddíle Havranů začínala formovat smečka vlčat. Mohl bys nastínit, proč tomu tak bylo?

V té době jsme s Mojdou měli asi 22 vlčat, dvě předimenzované šestky a velký zájem, takže jsme chtěli být v rámci střediska samostatní jako oddíl. Měli jsme téměř každý týden svoje akce, svoje dlouhodobky a nechtělo se nám už sloužit jen jako zásobárna pro Havrany, kterým členstvo ubývalo a tím pádem od nás odcházela stále mladší vlčata (původně to bylo ve dvanácti letech, časem už i v devíti, což bylo podle mě moc brzo).


Vzpomeneš si, kam přesně sahají počátky smečky Vlků a jak dlouho vydržela vítat vlčata na pravidelných schůzkách?

To už nevím úplně přesně, ale s Vlky jsme začínali někdy v roce 1994, pamatuju, že jsme tam měli třeba ještě Důlka, Jakoubka nebo Ríšu. Několik let tam pak byla hodně silná sestava – v Trpaslících třeba Brďa, Kváza, Zdenda, Masařka, Tank, v Jelenech Dan Veselý, Wolf, Bratroš, Noha, Ondra Uher, atd. Po několika letech jste pak zase přišli vy a taky Honzík Toman . Vlci fungovali tak, jak si je pamatuju asi pět či šest let (1994-1998, pak ještě po mém odchodu do Prahy a Mojdově na vojnu, nějakou dobu za Petra s Radkem, ale to se musíš zeptat jich).


Stál jsi v čele jako vůdce smečky. Mohl bys jmenovat další činovníky, kteří připravovali program?

No, řadu let jen já s Mojdou, potom taky nějaký čas hlavně Anče a pak Radek s Petrem. Před námi vlčata, kterých bývalo tak osm deset – ještě ne Vlky, ti vznikli až za nás - vedl Ondra Chaloupecký (1990-1992), pak Pavlik Tichý (1993). Hlavou vlčat byl tehdy jeden mauglí (Vodič, Vont, Casper, Fába). Za nás nahradili mauglího dva šestníci (prvním trpasličím šestníkem byl Zdenda, prvním jelením Dan).


Pokud ještě trochu zavzpomínáš, vybaví se Ti nějaký netradiční program nebo dlouhodobá hra, na kterou jste byli opravdu pyšní?

Hodně rituálů a akcí bylo dost netradičních. Vlastně skoro všechno. Pyšní jsme byli na všechny, kdo byli v Trpaslících i v Jelenech, byli to drsní chlapi. No a samozřejmě jsme si dávali záležet na dlouhodobkách, které se hrály během celého roku a vrcholily na táborech (s Mojdou jsme jich dělali jednak hodně pro Havrany (v prvních dvou letech našich Vlků 1994 a 1995 jsme s Mojdou dělali program pro Havrany, takže se o ně na táboře starali Huron s Péťou), jednak několik pro Vlčata – tady musím zmínit hlavně uplně největší dlouhodobou Khatala-Hé). A zapomenout nejde ani na pokřik Trpaslíků.


Jistě Tě potěší, že i dnes funguje v 1. středisku smečka vlčat. Pyšní se číslem 6 a datem vzniku 1.7.2006. Její činovníci, stejně jako činovníci Havranů, prošli Tvými Vlky a výchovou a jsou prakticky jediní, kteří zbyli z generace 90. let. Myslíš si, že přenáší zvyky ze svého dětství i do dnešních oddílů? Jaký vliv má asi jejich vlčáctví a vzpomínky na dnešní vlčata a skauty střediska?

Já sám jsem bohužel Vlče nebyl a prožil jsem si v tom věku hodně drsný plavecký tábory (s překvapivě dobrejma dlouhodobkama), ale myslím, že tohle údobí člověka zformuje poměrně dost. Zvlášť když jsme ho měli na starosti my s Mojdou .
Jinak je to vždycky tak, že z nějakého období nezbyde nikdo a z nějaké šťastnější doby pár lidí, kteří oddílu pak vracejí, co od něj dostali. U nás to bylo taky tak jako u vás– asi desítku táborů dělalo několik bývalých, přibližně stejně starých Kamzíků (já, Radek, Petr, Anče) a dva Medvědi (Mojda a Dědek).


Máš možnost něco vzkázat prckům do klubovny na schůzku. Co to bude? A co bys vzkázal vedoucím Havranů a Havráňat?

Pod nohama zahoří, kudy projdou Trpoři! (tzn. když budete Havráňata ode mne s čímkoliv chtít pomoct, jsem plně a rád k dispozici, vést vlčata je děsná dřina).




Přehled všech článků o naší historii včetně přehledu naleznete zde.
Vokin